Konečně zas v lese

Páníček se nám konečně vrátil ze zahraničí tak hned jak to šlo vyrazili jsme do lesa.Chodili nám tam dvě tlupy divočáků.Na kazatelnu jsme usedli okolo šesté hodiny.Vítr nás trošku zlobil,ale řekli jsme si,že počkáme a uvidíme.Až do devíti hodin byla na vnadišti vidět jen kuna a kvůli větru nebylo jisté říct,jestli se něco nepotulovalo okolo.Během pár minut byl z dálky slyšet rachot......prasátka už jdou a to se přeslechnout nedalo.V ten moment jsem prosila Dianu,aby byla při nás a šel dobrý vítr.Na vnadiště vyběhlo tak třináct 30kilových lončáků a jistili je dvě bachny.Jedno jsme vybrali a jen čekali až se správně natočí.Padla rána a divočák odbíhá.Balím se a jedu pro psy.Během 15 min. jsem zpět a vyndavám smečku z auta.Nějaké dva měsíce nepracovali a tak byli k neudržení.Ani nedojdu k nástřelu a musím je vypustit,okamžitě a bez váhání se pustí směrem kam divočák odběhl.Jako vždy stačilo pár vteřin a našli ho.

Druhý den ráno jsme využili svolení paničky a přivedli k divočákovi Elí,aby jsme zkusili její reakci.Byla to její premiéra a velmi mile překvapila,má to v sobě.Krásně v kuse hlásila a dorážela.